﻿&editionNumber=61
&editionVolume=3575

&centralHeader="ARDENSKÝ VÝBĚŽEK ZATLAČEN ZPĚT"

&mainArticleHeader="„S VEŠKEROU MOŽNOU RÁZNOSTÍ“ DO OTEVŘENÉHO PROSTORU"

&mainArticleText="Spojenecká strategie dvou armád má své nedostatky, kterých je příliš mnoho na jediný článek, avšak taktický úspěch tažení, jež zatlačilo německé síly zpět k Západnímu valu, je nepopiratelný. Od 16. prosince do 25. ledna, během ardensko-alsaského tažení, se Spojenci nejprve snažili zadržet a poté zničit síly pravděpodobně posledních německých ofenziv na západě. Eisenhower se domnívá, že Němci Spojencům nabídli mimořádnou příležitost tím, že ukvapeně vrhli své zálohy do bitvy. V osobním dopise Spojeneckým expedičním silám napsal, že „tím, že nepřítel vyrazil ze svých pevných obranných postavení, nám dal příležitost proměnit jeho velký hazard v jeho nejhorší porážku“. Nyní má následovat operace, která prorazí Západní val, překročí Rýn a vstoupí do samotného Německa.
Útok Osy na místo považované za slabinu mezi severní britskou armádou a jižní americkou armádou byl nyní definitivně zastaven. Jeden americký velitel uvedl, že tento útok dal Spojencům příležitost prověřit a zlepšit komunikaci a koordinaci a současně zocelit vojáky pro fanatickou obranu, která je čeká po dosažení hradeb a opevnění Siegfriedovy linie.
Luftwaffe má stále větší potíže udržet bojeschopnost. I s omezenými prostředky však dokáže napadat spojenecké zásobovací trasy, zejména na severu, kde se soustřeďuje 21. anglo-kanadská skupina armád. Skupiny 30 až 50 německých stíhaček stále pronikají k bombardovacím svazům mířícím do Německa a okupovaných území. Wehrmacht si musí být vědom, že se blíží ofenziva armády generála Montgomeryho, protože Němci reagovali přesunem několika záložních divizí k Nijmegenu. Spojenci vědí, že budou muset vstoupit do německého Reichswaldu a podstoupit boj, který mnozí přirovnávají k dalšímu Hürtgenskému lesu – což není něco, co by chtěl kterýkoli spojenecký voják slyšet.
Jižně od generála Simpsona útočí 12. skupina armád už od 18. ledna. Eisenhower předpokládal, že Němci jsou po neúspěšné ardenské ofenzivě v rozkladu, a naléhal na Bradleyho, aby útočil „s veškerou možnou rázností“, dokud existuje šance dosáhnout rozhodujících výsledků. S koncem ledna zatlačila 12. skupina armád Němce ve svém úseku zpět k Západnímu valu. Bradley sice chtěl pokračovat přes oblast Eifelu až k Rýnu, spojenecké vedení však postup prozatím zastavilo."

&secondaryArticleHeader="SOVĚTI PRORAZILI NĚMECKOU OBRANU NA ODŘE O 15 MIL"

&secondaryArticleText="Sovětské vrchní velení včera večer oznámilo, že Rudá armáda při patnáctimílovém průlomu obranou mezi Küstrinem a Frankfurtem postoupila na 51 mil od Berlína. Němci uvedli, že Rudá armáda už útočí na Küstrin poté, co jej obtočila ze severozápadu a dosáhla Odry na nových místech pouhých 38 mil od ohroženého hlavního města Říše.
Současně pravé křídlo Žukovova 1. běloruského frontu proniklo na 36 mil jihovýchodně od Štětína, baltského přístavu Berlína. Tento úder, který během dvou dnů postoupil v boji o 19 mil, měl jednak snížit nebezpečí německého bočního útoku proti Žukovovým středním hrotům směřujícím na Berlín, jednak připravit budoucí dobytí cenných přístavů Štětín, Gdyně a Gdaňsk.
Další sovětské síly jižně od Küstrinu údajně dosáhly Odry po obou stranách Frankfurtu, 38 mil od hlavního města. Berlín naznačil, že některé sovětské jednotky, možná hlídky, už v této oblasti překročily zamrzlou Odru. Moskevské válečné komuniké oznámilo dobytí Alt Limmritz na jižním břehu Warty, 10 mil východně od Küstrinu. Tímto postupem Sověti hrozili Küstrinu obchvatem. Pozdní německé vysílání tvrdilo, že posádka Küstrinu bojuje se sovětskými jednotkami z bezprostřední blízkosti.
Zprávy z Moskvy uváděly, že sovětští dělostřelci ostřelují Küstrin. Küstrin a Frankfurt představují poslední velké překážky před Berlínem. Dobytím Drossenu mezitím Sověti obešli Zielenzig, německý opěrný bod chránící Frankfurt, a dostali se na 10 mil od přechodu přes Odru u Göritzu, přibližně v polovině rozpadajícího se oblouku Küstrin–Frankfurt.
Na jižním konci zakřiveného, 55 mil širokého výběžku mířícího k Berlínu a Štětínu Sověti při jedenáctimílovém postupu obsadili Maslow, 24 mil východně od Frankfurtu a čtyři míle jižně od Zielenzigu. Padl také Wallwitz, další německý opěrný bod v ohybu Odry a Warty. Při postupu na Štětín Sověti dobyli Soldin, 57 mil severovýchodně od Berlína a 25 mil severovýchodně od Küstrinu. Podle Moskvy se tím dostali na 36 mil od Štětína, zatímco Berlín je umisťoval ještě blíže. Dvaadevadesát mil severovýchodně od Soldinu byly další sovětské jednotky už jen 58 mil od Baltu a po překročení dobytého Ratzebuhru se pokoušely rozdělit Pomořansko na několik částí.
Na středním toku Odry, 100 mil jihovýchodně od Berlína, dosáhly sovětské jednotky řeky na novém sedmimílovém úseku mezi dobytými Boyadelem a Lippenem, přičemž postoupily až o 13 mil. Berlín uvedl, že další sovětské jednotky útočí na různých místech po obou stranách Odry až k Ratiboři, 12 mil severně od Moravské Ostravy, třetího největšího města Československa ležícího v moravské bráně směrem na Prahu a Vídeň. Další sovětské jednotky ohrožovaly Moravskou Ostravu od východu.
Obklíčené německé posádky v Poznani v západním Polsku a ve Schneidemühlu, pomořanském železničním městě 50 mil severozápadně, stále vzdorovaly, ale Berlín přiznal, že sovětské úderné jednotky pronikly dovnitř obou měst."

&fakeArticle1Header="NĚMECKÁ OSOBNÍ LOĎ WILHELM GUSTLOFF POTOPENA SOVĚTSKOU PONORKOU"

&fakeArticle2Header="AMERIČANÉ DOBYLI NÁMOŘNÍ ZÁKLADNU NA LUZONU; FLOTILA VPLULA DO ZÁLIVU"